Při pohledu na basketbal by jen málo koho napadlo, že se jedná tvrdý sport. Ovšem ještě před 100 lety se zápasy odehrávaly v drátěné kleci a připomínky spíše pouliční bitku, než dnešní košíkovou.
Šílený nápad
Od svého vzniku v 19. Století prošel basketbal skutečně velkou proměnnou. Dnes bychom se asi velmi divili, kdybychom viděl utkání z počátku minulého století. Hráči se atakovali ostrými bodyčeky a každý kdo chtěl vystřelit, musel zároveň počítat s tím, že bude brzy sražen k zemi. Strategie hry se tak v podstatě omezovala pouze na odstraňování protihráčů a střílení košů.
Boje se však odehrávali také v hledištích. Fanoušci basketbalu byly neukáznění a často měli potřebu zasahovat do zápasů. Vrhali se na hřiště a někdy dokonce napadli i samotné hráče. Někoho tak napadlo, že by pro bezpečnost diváků i hráčů bylo dobré, kdyby bylo celé hřiště obehnáno tři a půl metru vysokým plotem.
Píchni ho!
Klec sice hru zrychlila, ale zároveň hráče řezala, jak do ní naráželi. Jen ti nejstatečnější se odvážili chytat míč v rozích hřiště. Navíc fanoušci si na zápasy začali nosit hřebíky, vlásenky a další ostré předměty, kterými skrze drátěná oka sportovce bodali.
Dobový tisk dokonce přináší zprávu o tom, že někteří diváci dokonce hráče pálili špičkami svých doutníků. Klec byla pro diváky značně populární, ovšem její definitivní konec přinesl rok 1930. V tomto roce se roce se totiž začalo mnohem více sázet na atletické a technické dovednosti hráčů než na fyzické předpoklady a zápasnické schopnosti. Basketbal tehdy přijal pravidla, pod kterými se vyvinul až do dnešní podoby.
